Duel: Inflace vs Deflace

Inflace se od 70. let 20. století stala zcela běžným jevem každodenního života. Proč k ní však vůbec dochází, a proč se většina lidí bojí její zlé sestry "Deflace", to je otázka, která mi dlouhou dobu nedala spát. Jakožto velký stoupenec rakouské školy ekonomie považuji za velmi významné sdělit lidem skutečnou podstatu těchto věcí. Článek se stručně zaměří na vysvětlení obou pojmů a benefitů z nich plynoucí různým skupinám obyvatel.

Inflace: Můžeme ji chápat buď jako zvyšování množství peněz v oběhu nebo jako zvyšování cenové hladiny (rostou ceny zboží a služeb). Ve 20. století k inflaci došlo většinou kombinací: Zvýšilo se množství peněz v oběhu na jehož základě vzrostly ceny.

Deflace: Opak inflace, opět můžeme chápat jako snižování množství peněz v oběhu nebo jako pokles cenové hladiny (klesají ceny zboží a služeb).

Jedním z nejdůležitějších argumentů pro zastánce inflace je ten, že když klesají ceny, nemůže obchodník dosahovat zisku a ten je tedy pevně spojen pouze s inflací. To je ale mylný předpoklad, který zcela vyvrátila sama historie. V období let 1880 - 1900 bylo v USA a Německu prokazatelně nejdelší období deflace v historii. Přesto se v této době zečtyřnásobily reálné mzdy a zmnohonásobilo se HDP. K tomu by nikdy nemohlo dojít, kdyby obchodníci nedosahovali zisků.

Proti deflaci pak existuje ještě celá řada jiných argumentů, které mistrně vyvrátil ve svém článku ekonom J. G. Hulsmann. (rakouská škola ekonomie) Nemyslím si, že v tomto budu lepší než on, a proto Vás odkazuji na jeho skvělý, ale relativně dlouhý článek. (stručný sumář je v příloze) Ponechme však stranou samotné argumenty pro a proti a podívejme se jen na to, komu inflace prospívá a komu naopak ne. Jak známo, každá mince má totiž 2 strany. Kdo má tedy prospěch z inflace a kdo z deflace? Pokusíme si to ukázat ve stručnosti na následujícím příkladě. Mějme období 20 let. Občan má k dnešnímu dni naspořeno reálně 2.500.000,- (koupí si za to věci za 2.500.000,- v dnešních cenách). Když na to vůbec nesáhne, tak bez toho, aniž by cokoli zaplatil, tam bude mít při průměrné 18-leté inflaci, která v ČR byla 6,1 % reálně pouze 764.949,- (bude tam mít pořád 2.500.000,- , ale koupí si za to tolik zboží a služeb, jakoby měl jen 764.949,-) Další výpočty jsou spočteny pro průměrnou 16-letou a 11-letou inflaci. Dokonce i při relativně nízké inflaci (poslední případ) přijde odpovědně spořící občan reálně o milion korun.

Na druhé straně stojí stát se svým státním dluhem, který k 2.9. 13:32 h činil 1.329.600.000.000,-. Když stát nesplatí ze svého dluhu za 20 let ani jednu jedinou korunu (úroky ale platit musí, jinak by musel vyhlásit bankrot), tak bude reálně dlužit při 18-letém průměru inflace pouze 460 miliard. (bude stále dlužit 1.329.600.000.000,- , ale bude to pro něj představovat jen tolik, jakoby dnes dlužil těch 460 miliard, nikoli něco přes bilion). Můžeme tedy vidět, že i při nejnižším průměru inflace (poslední případ) se státu umaže přes 500 miliard dluhu. Není to úžasné! A teď si jen představte, kdyby nedej bože došlo k deflaci. Občan by naspořil reálně více a stát by dlužil také reálně více a tomu se přeci musí zabránit!!!

A to je dámy a pánové ten hlavní důvod, proč státy na celém světě tlačí skrytě stále více a více na centrální banky, aby zvyšovaly inflaci. Přejí si to všichni mocní lidé, kteří něco dluží. Sám Barack Obama ve své oválné pracovně si může jen mnout ruce. Vedení FEDU (americké centrální banky) v čele s Benem Bernenkim dělá přesně to, co on potřebuje. Každý rok zvyšuje peněžní zásobu v USA téměř o 10 % a tím likviduje úspory běžných američanů. Na druhou stranu také ničí megalomanské dluhy, které administrativy amerických prezidentů dosud nasekaly. Navíc, spirála, která se takto roztočí může velmi snadno přerůst v hyperinflaci, o tom ale možná v jiném článku.

Mohli jste tedy vidět hlavní důvod, proč se politici celého světa snaží preferovat inflaci a namlouvat lidem, jak je důležitá na rozdíl od strašné deflace. Straší své spoluobčany a ti se jí mnohdy opravdu bojí, přestože neví proč. Osobně mám velmi negativní vztah k inflaci, protože jak řekl slavný ekonom rakouské školy M. Rothbard ta "pokutuje spořivost a podporuje vytváření dluhů". Může navíc snadno přerůst v hyperinflaci a to je už opravdová katastrofa. Na druhou stranu o hyperdeflaci jsem nikdy neslyšel a nikdy v dějinách lidstva k ní nedošlo. O hyperinflaci jsem bohužel slyšel mockrát a možná se k ní vrátím i v některém z následujících článků. Jestliže Vás tento článek zaujal, přečtěte si Hülsmannův článek o deflaci na http://mises.org/daily/1254. V případě, že Vám dělá problém angličtina, nejdůležitější sumář z článku přikládám v příloze i v čj, snad se mi ji sem podaří nahrát.

Poznámky: Slovo liberál používám v klasickém slova smyslu, nikoli v jeho nové americké podobě. V nové americké podobě slovo znamená ve skutečnosti libertarián.

Při psaní článku jsem částečně vycházel z článku pana J. G. Hülsmanna, (Deflation: The biggest myths), kterému bych chtěl tímto velmi poděkovat. Sám jsem si nedokázal mnohé věci, které skvěle vyargumentoval, vůbec představit.

Článek se zaměřuje primárně na obranu deflace ve smyslu poklesu cenové hladiny!